Ejhle bratří, jak se tyto perou,
Aj to vlastní matka s vlastní dcerou;
Bože, Bože, jaký jest to svět?
Matka křičí: ty že dcera moje?
Dcera pak: ohyzdo nejsem tvoje!
Laje květ na strom a strom na květ.
Aj nastojte, ty paničky známe,
Stará, nová pravda jim říkáme,
Však by již se měli snad stydět.
Nech je, divně to ve světě chodí,
Myslíš, že bijou se? – ony plodí,
Třením počne zemský žár se rdět.