Skip to content
1808–1882

120. Urovnání.

František Matouš Klácel

Nejsme rodem páni ani sluhy, Nejsme taky jeden jako druhý, Každý buď, jak jádro být mu dá. Jisto, že co mé jest, není tvoje,

Každý drž upřímně dobro svoje, Ale vůlí, kterou každý má. Kdo však vůlí obecnou jest veden, Ten se všemi v pravdě jest jen jeden,

Ke všemu se v člověčenství zná. A tak zase nic víc mého tvého, Pouze osobní jest jen rod zlého, Celek zase všechno urovná.

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
120. Urovnání. · František Matouš Klácel · Poetry Cove