Vždy jsem na vás, kvítka, hleděl,
Jak by ve vás Bůžek seděl,
A ve vás si blahé nebe tkal.
Zdálo se mi, jak bych ti rozuměl,
Když ty bore nábožně jsi šuměl,
A větýrku, když jsi s listkem hral.
Vyznat lásku jsem se však ostýchal;
Neb jsem divné o vás zvuky slýchal,
Mnohy veršovanou lásku lhal.