Skip to content
1808–1882

118. Mrákota.

František Matouš Klácel

Jako muchy lidské jsou dušičky, Jak nalíkneš jísté jim vodičky, Lakomě si vsají tajnou smrt. Nevěř muškám, na smrt si jen hrají,

Dlouhá leta v mrákotě trvají, Jístá zhouba jest jenom rozdrt. Však dušičky zdrtit nedokážeš, Jen na chvílku jedem život vážeš;

Víš pak, že nejprudší hladný chrt.

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
118. Mrákota. · František Matouš Klácel · Poetry Cove