Vyzrazená vazba jest nepravá,
Nalezená bídná skrýše tmavá,
Kašpar Hauser v noci vyveden.
Pršelo, bezhvězdné bylo nebe,
Kašpar Hauser pomyslil u sebe:
Svět jest něco šírší sklípek jen.
Však se nemohl dost sem tam dívat,
Jak se počalo mu rozednívat,
A když slunce rozháralo den.
Jaký div, že smutně pak si vzdychal,
Když za hory krásný den pospíchal,
Svět byl znovu temně zahalen.
Nevěděl, nevěřil chudák hloupý,
Obnoven že zase den vystoupí,
Ač pyšným spalcům nenáviděn.