Jedno jen světýlko v mutném sálu
Mutnou hlásivá slavnosti chválu,
A co každý si pomyslí host?
Na sta světel kdy se v sálu skvěje,
Společenské srdce se rozhřeje,
Vzájemná se zdělí mu skvělost.
Do daleka z oken záře hlásá,
Jakým plesem lid na hradu jásá;
Kyž to vlasti naší nádhernost.