Lipo, nevychloubáš se před světem,
Nehonosíš se barevným květem,
Ale vonný lidu strojíš lík.
Lid tvé kvítko sice otrhává,
Když však zle s ním, rád jej vsává;
Žaludy pak jsou jen pro krmík.
Tvé semínko malé má však křídlo,
Zaletaje hledá jísté sídlo;
Zrůstá bylých, příštích dnův pomník.