Duše má, smutná-li budouc zakvílíš,
Neb si vůlí povznešenou popílíš,
Tam kde cíl chvalný ti ukáže zor:
Když kalich trpký zloba ti nalije,
V tváře upřímné nerozum uplyje,
Svým „ukřižuj“ houkne slepých ti sbor?
Ach to vím, měká duše má zapláče,
Zmáchané v koutek se zaleze ptáče,
Brzo pak vejrům pěje zas na vzdor.