Plaše hledíc, zrudlá v bílé tváři běží chorá kolem jizby mojí... Strůmek naběh jarní teprv mízou, už jej uštk v návštěvě noční bourec.
Voják – děla ošetřovatelka. Dívky dvě kol vpadlých vážných tváří v koupelnu své prádlo odnášejí. Slušné dívky. Komptoiristky to.
Milí jich – dí ošetřovatelka. Anežka... devítileté dítě, se zrakem číms náhle protrženým, s čelem, v něm se divná vryla vráska,
choulící se s divným děsem v tváři v chodby kout, když mužský zrak ji stihne. Pána lup – dí ošetřovatelka. Nikdy již se nerozsvítí radost,
dětská radost v roztržené duši... Házej květů v ni, smích slunce padej v duši tu... v ní syp se jásot dětí, nezachyceno vše protrhlinou
oné chvíle propadne se k zemi, pošlapou je dětské její botky bez zájmu... neb ztraceno je dětství. Anežko, blahoslavena budiž
a tvé jméno, mučednice malá, říkáno buď s nesčetnými těmi, jež jsou s tebou zašlapány k zemi. – – Milci vroucích pohádek Vy jarních!
Tradiční housenky soldatesky!.. Na rtech bledých lehký úsměv máte. Dáváte, co od žen přijímáte. – – Vskutku divné, složité tak barvy
smutky krouží v tomto pavillonu... Oh, jak šťastná v neštěstí je žena, kterou C, vězení prostitutek, nepojme v svou náruč... Nečistota,
hrůza, hnus; nač nanášet tu barvy. Nebyl též jsem nikdy u ubohých, z cizích dojmů znám jen příběh Fanny a ten truchlý je... ach, tolik truchlý...
dojmy lékařů, již chodili sem jako sekundáři s holí v ruce.... jako mezi zvěř, jež znenadání skočit umí po zklidněné hlavě,
kterou krotí trestem nejhroznějším – odepřením návštěv... Pouze slyšet o všem značí otřes představ ženy, tvora – – Ubohé! My ale klidně spíme
u mrtvol, jež tu se rozkládají, dýka, jimiž my je zavraždili, tlačí v bok nás, my ji necítíme, mrtvol zčernalých těch nevidíme...
a krev hrozná crká v naše lože, v kterém naše zdravé dítě dříme, neprobuď je, minulosti, Bože.... my tě nevidíme, necítíme.
Také kdys v hodině rozechvění milkou naší byla ta či ona. – Oběť blouznění, večerů lásky, slibů věrnosti, umdlení sladkých,
chvílí slabosti, touh tolik lidských... sdupána je v žumpách luetických s masem druhých v jednu cenu kaše... Drsně mluvím ? Vím, ó dámo naše!...
Vám je možno leccos upravovat – jinak choroby své regulovat. Vás vykázat nesmí z hlučných ulic v smrdutý chlév policistská tužka...
Vy jste slečna... ovšem... to je služka...
Cookies on Poetry Cove