V městečko prostinké jsem žití unik seči.
Jde zvěst, že v hojnosti mi osud darů dal,
že mlád a bohat jsem. Těším se matek péči,
by mladý cizinec v jich sladké uváz léči.
A laskavý jich spěch mne něžně dojímal.
Ó matky sklamané! Jdou korsem se dcerami,
z jichž zraků vysvítá k snům lásky ochota,
a vlídně kynou mi, jak zdravívá se známý,
když nechci zřít je sám, mně před zrak vedou samy
v svých dcerách rozkošných půvaby života.