Taková nálada je ve mně...
Ostrůvkem chodím cizí země.
Den zšedlý smek’ se na řeku,
Lukami k břehu žloutne cesta,
Přes řeku hledím... Štíty města
tratí rys v rudém daleku...
Taková ve mně nálada je.
Co stoupá to do ticha kraje?
Není to pláč, jenž lomí je?
Ostrý šum vzduchu v sluch se věsí.
Neduní vůz to blízko kdesi?
Psi štěkli... kdos křik’: „Marie!“
Olši jsem chyt’ a čivy zbystřel,
Lidí řev v pláni, křik a výstřel.
Strašná to bolest... Co mi je?
Taková nálada je ve mně...
ostrůvkem chodím jakés země
a vzpomínám a vzpomínám...
Kde jsem to byl, kdy jsem sem přišel,
kde jsem to viděl, kdy to slyšel,
a vzpomínám a vzpomínám...
V pokoji sedím sám a sám...