S cimbuří hleděla jsem v důl,
silnicí krokem znaveným
šel chodec, opřen o svou hůl.
Ó hochu, nebyl’s chodcem tím?
A včera na mé procházce
mi listí pělo javoru
o naší zašlé o lásce,
lásce, jež neznala prostoru...
Ó hochu, nebyl’s chodcem tím?
Já neseběhla, nezvala
jsem Tebe v naši ssutou síň.
Dál jsem Tě jíti nechala
mne hledat dálných do krajin,
však javor v duši zkazkou svou
roznítil prudkou touhu mou...
Ty nevrátíš se již, to vím.
Ó hochu, nebyl’s chodcem tím!?