Je smutno, smutno mi...
Stín těžký v lože pad, síť strhána je snů.
Naslouchám, ticho mé kdy zase prolomí
krok nelítostivých i ve vzpomínce dnů...
Nekřičte bolestí, nekřičte, drahé chvíle,
kopal-li surově jsem Vás i bez citu...
je krví ztřísněno to Vaše čelo bílé
a zděšený Váš zrak zří v divné na mne síle
ze svého úkrytu...
Naslouchám, ticho mé kdy zas se prolomí...
Je smutno, smutno mi...