Špinavá vody změť se s řevem valí v dáli...
Tu ruka, noha tam se noří z bílých pěn...
Kdo určil mrtvým těm ve vlnách věčný sen?
Kde hroby jich? K jakému tíhnou moři?
Hřebeny pěn sklouzají po ňadrech
nádherných mrtvol, jež se z kalu noří...
Jen vod je slyšet řev a pláč a vzdech,
když v bílé boky žádostivě sází
rty svoje vlna...
Je obloha podivných mraků plna
a v dáli stržených je vidět obrys hrází...