Na okraj číše ostýchavě sedá
vzpomínka bledá... Nožky mokré má...
„Kdo posílá Tě?“ – Někdo, kdo Tě hledá...
„Kde zvlhla jsi?“ – Slzami bohêma...
„Noc zimní...“ – Ano. „Kdos mé jméno volá.“
– Ano, Tvé jméno. – – „Slabý byl to hlas,
já neodtrh se z hýřivého kola,
než přišel jsem, hlas domlk.“ – Toť ten čas...
V mých tedy slzách jsi se vykoupala...
Královský dík má odměnou ti být...
Sentimentální vzpomínko má malá!
Zde v tomto víně smíš se utopit...