Vzbouřených myšlének dav k hradu se žene duše
a Rozum, přísný král, s balkonu dolů zří
ve řvoucí zástupy, jimž v patách Smrť mu kluše,
jež davy vztekle štve zlým heslem šílenství...
Jak dlouho odoláš, ó, krutý duše králi?
Pusť vlády otěže a hleď se nelekat!
Je lépe za činy, v nichž pomsty plody zrály,
milosti nečekat.