Opakuje se zas a zas
děj ten a nejvíc v jarní čas.
Co to zas šeptá za dveřmi?
„Rád Tě mám!“ „Vskutku?“ „Uvěř mi
Blažený šepot... Pocely...
Milenec je tak nesmělý...
Opouští svoji dívku čist.
Má v mysli každý stromu list,
jenž nad nimi se štěstím třás’,
a pamatuje nízký plot
i noční snivý zurkot vod
a chvějící se slyší hlas...
Ach, je to krásný, krásný čas...
Bubnují bubny k pochodu,
šílené bolesti rozchodu...
On v brzku, v líci bídný smích
jed hltá se rtů prodejných,
a ona – ona s jiným zví
bolesti lásky a mateřství...
Opakuje se zas a zas
děj ten a nejvíc v jarní čas,
ach v onen krásný, krásný čas...