Žít jest mi žitím bezbarvým,
neb každý náhlý vzruch mne drtí
a pavučinu smyslů mých
drásají tenké prsty smrti.
I štěstí je mi bolestným...
Fysickou při něm bolest cítím
a stesk mé úží myšlení
na rybník kýs, šum jeho sítím,
noc žlutou září měsíce...
sluk hvizdot v tichu podvečera...
Pro klid ten sahá ruka má
a zítřkem nechce slout již včera.