Uprostřed země Harmonie
je vonný libosad
a nemůže se pranic tam
abnormálního stát.
Jak jeden květ se vztýčí víc,
sad celý vykřikne:
„Ten roste nad náš nad střevíc,“
a květ se ušmikne,
tralala, hopsasa
a v bláto zavlíkne.
Žádný jej Soucit nezvedne,
zůstane ležeti,
figuruje co blázna typ
v pohádkách pro děti.
Nikdo se nesmí týčit víc
a ten, kdo nezvykne
a chce vzrůst trochu nad střevíc,
nu – ten se ušmikne,
tralala, hopsasa
a v bláto zavlíkne.