Nad ztichlým krajem mrak si uleh’ líně.
Po zrudlém listí kapky šelestí.
Jak závoj slz na líci nevěstině
na duši mé chví tkáň se bolesti...
Oh – není smrti velké vášni lidské...
Jí lačná ústa země nevssají...
S nadějí v jarní touhy erotické
sesláblá křídla v podzim klesají...