Na suchém poli duše po požáru
s údivem vidím zeleň drát se ven,
nad vodami se mraky hýbou v sváru
a tichý vítr hraje jezerem...
Kéž v mrtvý svět zas švehol zazní ptáka
a květů stvol zas deštěm ožije!...
Svit teplý slunce ku naději láká...
K novému žití třeba smrti je.