Co jest jen tomu v loži Vašem spáči?
Tak bledou jest tvář jeho servaná!
Kol Vašich zdí se chorý sen můj vláčí,
žádostiv zřít Vás, nemilovaná!
A jeví tomu, jenž Vás líbat musí,
večery ony krás tak krvavých,
jež neupřímný lítosti pláč dusí
vzpomínek tíhou těžko prchavých!
A ve chvíli, kdy s vášní Vám jen vlastní
jej v náruč rvát byste se nahnula,
pak šelest listí zazní v sluch Vám, šťastní,
jak moje krev naň kanula.
Noc jako tenkrát... Je mi skoro k pláči.
Což nit mé touhy není přervaná?
Kol Tvojich zdí se chorý sen můj vláčí,
po Tobě šíle, nemilovaná!