Sním s truchlivostí pijana
o písni, kterou moje milá
před osmi roky vyloudila
z rozplakaného piana.
Těch osm let... Kde je? Kde je?
Kde toho sled, co bylo žito?
Kde síla, které tolik skryto
v úsměvu bylo naděje? – –
Záření bledé měsíce,
šumění lesů, ševel splavu,
pohyb, jímž drahou hladím hlavu –
vše to z dna stoupá sklenice...
Minulost krásnou vypíjím.
Douškem tím klid je dneška stráven.
I zítřek probudí se znaven,
neboť i noc má trpí jím...
Sním s truchlivostí pijana
o písni, kterou moje milá
před osmi roky vyloudila
z rozplakaného piana...