Mřížemi vniká paprsek
do chodby ponuré naší.
Pohádka smutná. Ubohý rek.
Kol zámku mého prý straší.
Ze sadu hudba zoufalá
letí sem bzukot co muší.
Smutná to hudba, strhaná
strhaných strun našich duší.
Z opery hrají ubozí
a hrají jakoby k tanci.
Kritika zde jim nehrozí,
kde vše končí dissonancí!
Do sadu ruce vztahuji,
vrážím je do těžké mříže.
Ó, bratři, kterak Vás miluji!
Pojďte jen blíže, jen blíže!