Zní zdaleka... Je tolik stesku v nich,
jenž od stromu se k stromu s pláčem loudí
a v melodiích dlouhých, zemdlených
neslunným hvozdem bloudí...
I vypukl les ve pláč zdušený
a němi slouchají mu pěvci lesa,
mu teskně odmlouvá ret ozvěny
útěchu chabou nesa,
a děvče, nad nímž skalný visí trs,
jež v potoku se třepá jako ptáče,
má náhle hnědé oči plny slz
a diví se, že pláče...