V chaloupce každé kolem po horách
světýlko plálo skrze metelici.
A v kraji jaký vzruch a chvat a spěch!
Z půlnočních lesů, z jihu, od východu,
s hor, za něž právě srpek zapadal,
spěchali sněhem, cestou, necestou,
tam, kde pruh světlý půlil mlhu sněžnou,
kde divukrásné zpěvy zněly, hudba
dud, houslí, píšťal, bubnů víření.
Bujaře duněl cupot veselý
dřeváčků dětských po umrzlé pláni.
Již zašel měsíc, a jich šlépěje
zářily ve tmě, než je zavál sníh...
Byl v hlase mužů jásot ztajený,
v žen slovech, větrem unášených, slzy...
Pravili, že se radost narodila,
že vykvet její kvítek spanilý
z života čistého...