Temnou slz dolinou kdo jdeš, kde všecko tě šálí,
závist, pýcha a lež blázny kruhem kde vodí,
nad láskou přibitou na kříž se nakláněje srdcem
v lotrů pošklebu zlém, jenž jako dýka raní:
„Otče ty náš v nebesích“, i ty šeptáváš jako děcko,
„přijď království tvé, jež duše bol zahojí;
království pokoje, v němž lásky boží nekonečnost
v záři tichou promění trýzeň, tíhu a boj...“