Moor a jeho banda, nemajíce
ani sami do úst, ani píce,
z lesů do Čech žírných sestoupili,
sýpky, sklepy, špíže vyloupili,
a zas jednou břicha nacpavše si,
odvážejí kořist ve své lesy.
Polívky však navařili kotel,
přitáhli jej před nejlepší hotel,
šlichtu z brambor, řípy nakradené.
Nápis hlásá obci vyloupené:
„Nikdo více nesmí hladověti.“
Zpovzdálí je okukují děti.
Udiveně na ten kotel čučí.
„Jakpak maminka vás modlit učí?“
K modlitbě když ručky sepnou mile,
operatér natočí to čile.
A už celým světem snímek letí:
„Raubíři? My? – Zachránci jsme dětí.“