Šroub zlomen... Bouře žene
nás přímo na útes...
Dej signál, Derriene!
Loď tone... S. O. S!...
Zběsile moře vzpíná
studená chapadla...
Vše z kajut! – Evelyna
najela na bradla...
Do člunů ženy, děti!
My muži zemřem dnes...
V noc pustou z vraku letí
poslední S. O. S....
Ty slyšíš, muži moře?
Ty nasloucháš? Ty bdíš?
Za vlnou vlna hoře
se vzdýmá výš a výš,
v hlukotu vlnobití
slyš! signál S. O. S....
Je velký zákon žití:
Mně zítra, tobě dnes...
Ty slyšíš, muži moře?
Ty nasloucháš? Ty bdíš?
Za vlnou vlna hoře
se v pěnách řítí blíž,
s východu, strany jižní,
západu, půlnoci
tou chvílí volá bližní
k záchraně, k pomoci,
snad v mlze plachých zraků
lesk chorý zahlédneš,
zoufalý zápas vraku,
spas duši mou!, v nich čteš...
Ty slyšíš, muži moře?
Ty nasloucháš? Ty bdíš?
Olovem dusí hoře,
zalyká křivdy tíž,
snad stačí jedno slovo,
jediný ruky stisk,
by v srdce člověkovo
proud nové lásky trysk...
Je velký zákon žití:
Mně zítra, tobě dnes...
V hukotu vlnobití
slyš! signál S. O. S.,
loď namiř paží mladou
tam, v nejdravější proud...
Než mrzácky žít zradou,
líp láskou zahynout...