Má matičko, mé potěšení,
teď teprve jdu spát.
A zítra zase velké dření,
již o půl páté musím vstát.
Jak známo, v pátek dělám zkoušku
z kvasné chemie.
Tož, prosím, vzbudit! můj drahoušku,
je vous en supplie.
Budíka neřídím. Je bídák.
Chci ze sna slyšet hlas,
ten nejmilejší, nejkrásnější:
„Vstaň, syný, už je čas.“
To člověk jinak z peřin skočí,
a veselý je celý svět.
Tak, prosím, jistě!! o půl páté, –
anebo nanejdéle v pět.