„František Josef byl gentleman.“
Kdopak to národu hlásá? –
Havlíček praštil se do hlavy,
v nebi se na sebe cásá,
na sebe kleje a hubuje:
„Byl jsem to ale vrták!
František Josef byl gentleman,
a já v politice prták.
Kýž jsem se, švec, držel kopyta!
Kýž jsem se, švec, držel knejpu!
František Josef byl gentleman,
a já mu tam do trůnu rejpu,
a já mu tam zatápím Slovanem
a do Vídně píchám Včelou.
Bodejť jsem hubu držel radš
a v hubě cigáru vřelou!
Alespoň když už mne Dedera
přes Kufstein do Tyrol vezl,
kdyby s tím alpejským povětřím
mně rozum byl do hlavy vlezl,
aby se kapánek rozbřesklo
v té tvrdé palici české,
a mohl jsem namísto básniček
skládati psaníčko hezké,
že sice z kraje muzikantů jsem,
ale vždy treu und bieder,
a když na to přijde, že dovedu
taky udělat nýdr...
Takové psaníčko z arestu
jsem poslat měl císaři pánu,
a mohli jsme doposud přísahat
na černožlutou fánu,
a doposud mohl být náš styk
gentlemanlike a kulant...
Vždyť František Josef byl gentleman...
A já byl trulant.