...V tom zas Anděl spustí: „A co strejc?
Co ten dělal?“ – „Kerej?“ – „Doktor Svítil!“ – –
Hned mně bylo jaksi veselejc,
už jsem za mák strachu nepocítil...
„Strejda Svítil?“ vopáčím – a v tom,
dřív než ceknu, vod husího rynku,
vidím, ’de jak živej... Cestou dom
skočí podívat se na maminku,
a už, beranicu přes huši,
vod Majorů na Huličku stáčí,
že naň čučím, bárci netuší,
sedá, pero v kalamáři smáčí...
Já jen koukám... A v tý hodině
vidím celej život strejdy svýho,
službu bližním, oběť rodině,
čistou píseň srdce nadšenýho,
celej život... Vod něho ’de zář,
světlo lásky, co jí v žití vznítil...
„Svítil?“, houknu Andělovi v tvář,
„na světě co dělal? Inu – svítil...“