Mrak temný přivalil se od severu
a slunce zakryl zcela.
Jak při vzpomínce chmurné v náhlém šeru
tvář kraje sesmutněla.
Umlkli pištci v jeteli i vřesu,
a náhlé ticho tíží.
Kraj napiat čeká. Vidno proti lesu,
jak dešť se s šumem blíží.
Již krápe, krápe. Mrak se valí, roste,
hoj, kropitě už prší.
Hum, hučí. Mraku, mraku, černý hoste,
tam syp se přes návrší!
A převalil se. Hahou, již se noří
veliké slunce. Listí
vrb mokrých leskne se, mez rosou hoří
a sarančemi svistí.
Vesele stružky úvozem se hrnou,
zem chtivě vláhu ssaje,
a každá jedle, perel náruč plnou,
duhovým vidmem hraje.
Hoch břízku hladí, malou, uplakanou,
panenka! líto je jí.
Po tvářičkách jí ještě slzy kanou,
však očka již se smějí...