Co stružek, pramínků – a každý tolik řečí!
Hned vodou ve sněhu se každá šlépěj plní
i v útlém ozimu, zkad uhání pár srní,
zvětřivší nebezpečí.
Blátivou silnicí se k městu voják loudá.
Že Rus je na Odře? Děs na Rýnu a zmatek?
Vzal čert i vlastní krov a nejen v Polsku statek,
jímž Führer vnadil blouda!
A ranec přehodiv, dál k nádraží se plouží.
Je k vlaku věru čas! Kam však by spěchal tuze?
Jej baví cestář víc, jenž vodu svádí k struze,
lesk slunce v kalné louži,
i skřivan v blankytu, jenž houby staraje se,
zda Němčík poslouchá, svých trylků bůstky střásá:
„Christos voskres!“ už rusky šibal jásá.
Vo istinu voskrese!