Legenda vypráví, že občas, když se stmívá,
Ten, jenž svět miloval a dosud miluje,
prý městem tichnoucím se tajně procházívá,
chvílemi v ulicích se k zemi schyluje,
a s něžným úsměvem a dlouho prý se sklání
nad sledy po krvi na dlažbě špinavé,
šeptaje, většího že není milování,
než kdo by duši svou dal za přátely své.