K západu léto se kloní –
(jako sen mine den, mine noc, letí čas),
na lukách otavy voní –
(odletí podletí, je tu podzimek zas),
doubrava listy už roní –
zdaleka haleká rohu lovčího hlas:
Hej, myslivci, hej, kde vězíte?
Roh volá. Což neslyšíte?
Halihaló!
Pospěšte! Neotálejte!
Nabíjejte!
Už dávno je čas.
Ať zas třaskají veselé rány
lesem, strání, tichými lány,
vesele pušky ať pálí –
hlaholí zdáli
rohu hlas.
Halihaló! Halihaló!
Přes pole chladná a holá –
(jako sen mine den, mine noc, letí čas),
rohu hlas do kraje volá –
(odletí podletí, je tu podzimek zas).
Myslivci, kde jste kdo, hola!
zdaleka haleká rohu lovčího hlas:
Hej, lovci, hej, načpak čekáte?
Roh volá, ať nezmeškáte!
Halihaló!
Doubrava šumí a zpívá,
na vás kývá:
„Berte můj dar!“
A už bouchají veselé rány
lesem, strání, pustými lány,
divokým štěkotem láje
hlaholí háje:
Lovu zdar!
Halihaló! Halihaló!