Když tě v Stalingradu odřízli, Paulusi,
a funus armády šesté stal se skutkem,
přiznali to náci: z Goebelsovy pusy
vyšel rozkaz truchlit všenárodním smutkem.
Kdekdo nad tím žasl. Moravec prý škytl, –
ale za to, prosím, nechci brát záruku –
zařval: „Von se zbláznil!“, za hlavu se chytl,
při tom dostal smyk a vyvrtl si ruku.
Armádičku osmou když teď pod Čerkasy
stejný stihl osud, v jiný buben tlukou:
Vůdce probivším se (do letadel asi!)
generálům řády špendlí vlastní rukou.
S vojskem zajat Paulus – ze zrady ho viní.
Desertoval Gille – na laurech si hoví.
Ejnu, děti zlatý, dva-li totéž činí,
není to vždy totéž, říká mudrosloví.