V moře klesá božský vůz,
hory kol jsou tiché zlato.
Važ své srdce, synu Mús!
Měř, co dáno mu, co vzato!...
V mládí velký Apollon
tajemnou ti napsal runu:
„Ztuha napnout nutno strunu,
aby zazněl čistý tón“...
Dosud v duši skryt je zvuk
slov, jež záhadně tak zněla:
„Aby k cíli došla střela,
ztuha napnout nutno luk“...
A teď, Heliův když vůz
chlumy kol již počal zlatit,
zřetelněji, synu Mús,
cestu vidíš: Ztrácet! – Ztratit!...
Jak byl vážný bohův zrak,
hlas jak něžně zněl i přísně...
Nyní chápeš... Nutno tak,
máš-li proměnit se v písně.