Pod vzdutými vlnami vášně svaté
hrdiny, jenž do boje vyzval božstvo,
tiše bíti slyšel jsem srdce lidské,
potřebné lásky.
V nemoci kdys, na chvíli chtěje aspoň
hoře vlastní vzdáliti trpícímu,
o ráně, jíž podťali srdce moje,
mluvil jsem k němu.
A dnes, přísná bolesti, smutku vyšší,
smutku z Jeho odchodu navždy, navždy,
vanem tmavých perutí léčíš, tišíš
ránu v mém srdci.