Jak zrnem zasetým v zem navrací se klas,
a s řekou deště krůpěj v rodné bezdno moří,
jak s hvězdou večerní se přibližuje čas,
kdy zemře den, než novou vzejde zoří,
tak foinix, báje pták, když slyšel výzvy hlas,
v dům smrti vrací se, v děs plamenů se noří,
bolestí přerozen povstane, vzletí zas,
krvavým šarlatem perutě jeho hoří.
Chceš smrtí ohnivou přemoci tíhy vzdor,
nad ledoviska hor se pýchou štkaje ztrácet,
až k slunci doletět a v nebytí se skácet?
Či v mrtvém etheru bloudící meteor
nad zemí trpící se láskou vznítíš znova,
ó ptáku záhadný, ó duše básníkova?