Svítě očima a zježiv chvost,
podlý šakal, zbabělec a chlubil,
tygrem odhozenou hryže kost,
štěkal do světa, že býka ubil.
Dlouho se tak chvástal troufale,
až sám uvěřil své statečnosti –:
žalně spráskán, vyje zoufale,
prchá ze vsi zpět k své holé kosti. –
Plení Pruhovaný ohradu,
za ním šakal jako stín se plouží.
Zase ponížen, zas o hladu,
na bezcitnost zlého světa touží.
Jeho pán a mistr budil děs,
svět ho proklínal a nenáviděl.
Ale nejpovrženější pes
jako šakal skučeti se styděl.