Ty jsi dítě. Dosud dítě...
Každé noci políbí tě
anděl Páně na ústa.
Není těžko poslům božím
v srdce vcházeti, než hložím
stezka k němu zarůstá.
Ty jsi dítě... Dítě chudé...
Hledívají, pláčem rudé,
oči matky na syna.
Zamyšleny. Plny hoře...
Ale jako hvězda moře
září slza matčina...
Na tvou jizbu, chudé dítě,
také letos buší lítě
zima, hlad. – Znáš oboje...
Ale z ještě chudší chýže
umřít za nás vyšel kníže
soucitu a pokoje...
Chodil jak ty, dítě chudé,
v odříkání říze rudé,
s hvězdnou září nad čelem.
Jak On bloudíš od vsi k městu
značíc šlépějemi cestu
za Ním, za Spasitelem...