Jak racek ve vánku z pomoří čas neslyšně, rychle a jistě plyne. Hle, ještě než červánky dohoří, dnes padesát let, náš Lalko, ti mine...
Tu lze snad i více ti pošeptat už, než jindy je zvykem, hochu rodný: Jsi dobrý otec, jsi dobrý muž, syn věrný a upřímný, bratr hodný.
Modř pokojná nebes večerních, kde hvězdy se rodí, chvějí a hasnou, dnes vlídně ať zrcadlí svit očí tvých a srdce tvého hlubinu jasnou.
A okeánu šumění, vln úsilí, o břeh jež bijí a bijí, mi připomeň službu tvou umění, tvou práci v svatyni Harmonií.
Je nesmírný stříbrně-modrý ten proud, je bez konce-kraje a s nebesy splývá. Jak smysly lidskými postihnout, o čem tu hvězdám a oblakům zpívá?...
„Zde u mých břehů hledal Pán, zde našel srdce, jichž bylo mu třeba. Hluboká jako okeán a prostá jak jejich vezdejší chleba.
Za jeden s ním sedával stůl, a s nimi uléhal v polní kvítí. Jim věřil. Jim řekl: Jste země sůl. Jste světlo, jež světu hoří a svítí...
Dal nejmenším těmto i závěť svou, těm, kdo mu dovedli rozuměti: V boží království nevejdou, kdo v srdci nebudou jako děti“...
Slyš! Hučí a zpívá veliký proud tu píseň od věků, tu píseň vždy novou... A viz! Až ke dnu lze dohlédnout jeho hlubinou azurovou...
Dětem on zpívá, jako ty, své pohádky léta, báje zimy. Pro ně on zpívá a pro ty, kdo v srdci uměli zůstati jimi...
Je stár. Je od počátku let a na dně jeho již přemnoho leží... Ale jak umí se rozhučet, jak rozburáceti se v bríze svěží...
„Ne naposled a ne ponejprv jsem viděl, jak srdce čisté a vroucí chtěl snížiti ubohý hledač mrv, břevna vlastního nevidoucí...
A prsty viděl jsem opičí, jimž srdce nevinné svatým není, jak vážou si žernov osličí a klesají v hlubokost zapomnění“...
Udeřil vlnou o boky skal, zablýskl pěny stříbrným prachem, a navždy rmut všechen a všechen kal smetl do hlubin jediným vzmachem...
Jde ostrý severák z pomoří, čas letí, člun lehce a neslyšně pluje. Spí lidé. Jen hvězdy hovoří, a svobodné moře oddechuje.
Je hluboký, hluboký starý ten proud a záští a zloby ho nezkalí střely... Chce velikost náruč rozepnout, nad přáteli i nad nepřáteli...
Cookies on Poetry Cove