Hermanne Hesse, básníku, jehož jsem ctil a si vážil,
Oskare Wöhrle, básníku, kterého měl jsem tak rád,
stín malého chlapce stanul mezi mým srdcem a vámi,
dívá se na mne, zůstává stát.
„Vladimír říká, že nebude zvedat již k pozdravu ruku,“
bzučí to v třídě jak v úle, je vzrušen školáčků svět.
„Protože Němci mi tatínka sťali,“ dí vyslýchán chlapec,
jasně a zpříma, ač chví se, je vzlykotu blízek a bled.
Vládíčku, mučedníčku, vlast celá nad tebou pláče,
nad tebou, české ty dítě, zmučenou líbe ti tvář.
Vládíčku, dušinko krásná, tvůj tatínek z nebe se dívá,
vidí tě, srdce mu zpívá, v očích má slzy a zář.
Hermanne Hesse, básníku, jehož jsem ctil a si vážil,
Oskare Wöhrle, básníku, kterého měl jsem tak rád,
stín malého hrdiny stanul mezi mým srdcem a vámi,
stín tichý zůstal tam stát.