„Co bys rád, zlatý hošku?
Se mnou tančit chtěl bys trošku?
Nejsem sic už mláda,
ale půjdu ráda,
když tak švarný hoch přišel
pro bábinku svou.
Jenom zvolna, pomaloučku,
musíš tančit, milý vnoučku,
opatrně stoupat,
zlehýnka jen houpat,
abys neznavil příliš
bábinku svou.“ –
Dávný ten zní mi rozhovor,
slyším-li valčík Tvůj hrát,
bílý zřím dům tam v klínu hor,
místa, jež měl jsem tak rád,
maršovské rychty kamenné,
pohádky dětství blažené,
domova drahého kouzlo vlídné
z tónů těch cítím zas vát.