My nad tím ovšem plakat nebudeme.
Větvička střemchy, stonek jasmínový
povadly dávno. – Však my proto jdeme
k cypřišům smutným třeba na hřbitovy.
A třeba tady v mlhách zapadáme
a šedí jsme, tak šedí jako nebe...
my aspoň chladná srdce poznáváme
a mrtvé, mrtvé nalézáme sebe –.