Ten přízrak příšerně šklebí se na mne,
v nějž pevně věříme svou krví, ctí:
Čekáme v domnění své síly klamné,
až cizí velmoci nás rozdrtí.
A není potřebí zabíhat dále,
nám z kouta každého krad cizí spár.
A my šli nepravou cestou svou stále
pochybných grimass a kouzel i čar.
A v to jsme věřili: Ať jen dál plujem,
bez nás se zachová, co dobrým je.
A po porážce o ní deklamujem
o strpení, než zcela nás dobije.