Záchvěvy duše nejsubtilněji se rozvlnily.
Po šerém ránu jas bílý rozlil se po prostoře.
Dnes v radosti své zapomenout chcem’ na těžké hoře,
když včera jsme o smutku života pochybně snili.
A práce v sladkém odpočinutí sotvaže dýchá,
nijediným úderem neslyšet’ rušení klidu.
Den je tak krásný, čistý v pokorných modlitbách lidu,
jakoby zmlklo vše v majestátě svatého ticha.
Po šerých, tmavých dnech neurčitých, práce a chvatu
neděle sama je bez oběti krvavé zlatu,
neděle libá, čistá, jas rozesmátého slunce!
V úžasné symfonii přírody bělostné krásy
od zla a špíny odpoutá lidské trpící massy
a připraví všem na květech jara radostné tance.