My přivstali si, když bylo pozdě, shasl den.
A bůh náš přišel s příkazem krutým zamračen.
U číší vína zvonila
co’s naše hrdla opilá,
tra la la.
Žít zachtělo se, rozkvetlo mládí, mladičké.
My mívali jsme myšlenky smělé, paličské.
A naše hrdla opilá
u číší vína zvonila,
tra la la.
U spodu duše plamínky rudly, hořely...
Někteří padli, někteří s mládím pomřeli.
Nepřišla žádná posila
za zmlklá hrdla opilá,
tra la la.
Jen bůh náš přišel s příkazem krutým zamračen.
My přivstali si, a bylo pozdě, shasl den.
Dál naše hrdla opilá
u číší vína zvonila,
tra la la.
Za ruce vezmem’ jednou se všichni nezmlklí –
a řekneme si: sejdem’ se, bratři, v předpeklí!
Čím naše hrdla opilá
u číší vína zvonila,
tra la la –!