Má duše dlouho, dlouho snivě bděla,
až noc pak sama tmavě sesmutněla
a plakal vítr s mračny rozvátými.
Mně zdálo se, že někde blízko zpívá
jásavá píseň jemně dovádivá
a proniká sem měkce trilky svými.
Taková píseň věčně milujících
blouznivců šťastných, nad propastmi snících,
až chorá prsa dmula se a prahla...
Illuse trpká. Trpký klam. Či kdo ví,
jak pochopí tmu oči šílencovy?
Rozvátá mračna obzor celý stáhla.
A duše dlouho, dlouho snivě bděla,
až noc pak sama tmavě sesmutněla
a plakal vítr s mračny rozvátými.